Zachráněné dětství: do školy, ne do práce

Sámerovi je deset let. Do Libanonu utekl se svou rodinou před syrskou válkou. Usídlili se jako mnoho jiných Syřanů v chudinské čtvrti na okraji Bejrůtu. Sámerův otec Ahman si z války odnesl trauma, které se rozvinulo do epilepsie.

Snaží se pracovat, ale nemůže každý den. Pětičlenné rodině tak často chyběly peníze na nájem i na jídlo. Sámer proto začal pracovat v holičství. Za dopoledne si vydělal asi dva dolary. Malý příspěvek do rodinného rozpočtu byl příliš vysokou cenou za to, že desetiletý chlapec nemohl chodit do školy.



Naděje do budoucna


Změna Sámerovi prospěla. Je nadšen ze spolužáků, školních výletů i pestrosti školního programu. Plánuje, že se stane učitelem tělocviku. Pilný je ale i v ostatních předmětech. I Sámerovy dvě sestry se začaly opět vzdělávat. Starší chodí na kurz čtení a psaní a mladší zatím s podporou učitelů z Tahaddi vzdělává maminka doma. Díky systematické pomoci Tahaddi a české podpoře se rodině hodně ulevilo. Potravinové lístky sejmuly z rodiny dřívější každodenní starost o to, jestli vůbec bude co jíst. Do budoucna tak mohou všichni její členové hledět s větší radostí.


Celková situace v Libanonu je ale velmi složitá. Země o rozloze většího Jihočeského kraje hostí 1,5 milionu uprchlíků, převážně ze Sýrie. Vládní elity přitom nespravují zemi dobře. Mizerná ekonomická situace jde na vrub jejich zkorumpovanosti, jak je přesvědčena většina Libanonců. Loni na podzim proto zachvátily zemi masové občanské protesty. Jedním z nezamýšlených důsledků byl kolaps libanonského bankovního systému. Ohrožuje to nejen živnostníky, ale i organizace pomáhající rodinám, jako je ta Sámerova.


Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše